Zrcadlo chování

11. dubna 2017 v 15:16 | Morgana Rinley |  Vnitřní výplivník
"Připadá mi neuvěřitelný to zrcadlo, co sami kolem sebe máme, ale nevidíme se v něm."
"Rozveď to."
"Kamarádka, šťastně zadaná, se se svým nastávajícím bude stěhovat a plánujou rodinu."
"To zní skoro jako z pohádky, to moc nežeru."
"To taky není vše. Ráda ale pokukuje po jiných, chodí s nimi na víno a tak... A pak potkáme přítele naší společné známé, a tatáž kamarádka nad ním ohrnuje nosem, jak pořád zírá na jiné holky. Prý jak může být S. tak pitomá."
"A ty po lidech nepokukuješ?"
"Nejsem zadaná. Když bych byla, vím, že mám určitou spojitost s tím člověkem a jsem za náš vztah zodpovědná. Jak je ale možný, že ona, deset minut na to, co se mi chlubila svým novým předmětem zájmu, řekne totéž o někom jiným s naprostým zhnusením?"


"Asi bys jí to měla připomenout."
"To je další věc - je moje povinnost jí říkat, co má dělat, když nežádá o radu?"
"To záleží na tobě. Jak chceš, aby jejich vztah dopadl?"
"Chci, aby byli oba šťastní. On ale asi moc šťastný nebude."
"Jak to můžeš vědět?"
"Její povaha ho jednou zadupe. Nehledě na to, jak zírá po ostatních. Ale co mě zajímá - v jakých případech se chovám já úplně stejně?"
"To by bylo asi dobré zjistit."
"Jenže jak na to mám přijít? Že mě takové věci netrknou, musí nějaká taková být, že přehlížím u sebe to, co u ostatních kritizuju."
"Perfekcionismus. Být lepší než ostatní."
"Ano i ne. Jak u koho. Vadilo mi to jen u L., ale od tý doby, co jsme se 'rozešly', je mi to už jedno."
"A nebylo to náhodou kvůli tomu, že i ona měla stejný vzorec jako ty? Sama ti to řekla - že prostě musí být lepší."
"Jo, v ten den se to ve mně asi zlomilo. Předtím jsem to jen tušila, ale co to řekla naplno, bylo mi jasný, že se mnou asi nezachází zrovna upřímně, i když na druhou stranu je hodná."
"Definuj upřímně."
"Na stejné úrovni. Připadala jsem si, jako bych byla pod ní."
"A jak zacházíš s lidmi teď ty?"
"Teď jsem mezi nimi šťastná. Jedeme za jedno. Ale co jsem byla s L., šíleně jsem potřebovala soutěžit o svoje první místo. Paradoxně jsem to opustila, jakmile jsem opustila ji."
"A co ses z toho naučila?"
"Bojím se, že vůbec nic. Byla jsem vlastně jako ona, a to odešlo spolu s ní."
"Třeba ti to nedocvakne hned, ale ve správnou chvíli se ti rozsvítí."
"Asi ano. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě žádná lekce. Vím jen, že jsem ráda, že kolem mně už není."
"Možná šlo jen o tu soutěživost. Aby se ti znechutila."
"No, to se podařilo. Předhánění se stojí za prd, je z toho stres a vředy."
"Tak přeci jen vidíš, že účel to mělo. Jestli to bylo něco víc, to se třeba dozvíš později."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T&J T&J | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 12:09 | Reagovat

Ahoj neradi tě otravujeme, ale s kamarádkou rozjíždíme nás nový blog o zdravém životním stylu. http://zij-zdrave.blog.cz/ - zastav se tam a třeba se rozhodneš začít s námi! :) Budeme rádi za každou tvojí podporu, a nebo ti rádi s čímkoliv pomůžeme.
Popřípadě se omlouváme, že jsme ti ubrali 2 minuty tvého času přečtením tohoto komentáře. Přejeme hezký zbytek dne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama