Profesionalita a vzpomínky

17. dubna 2017 v 15:17 | Morgana Rinley |  Vnitřní výplivník
"Jakákoli změna mi najednou připadá šíleně těžká. I když jsem třeba tu danou věc v minulosti už dělala, i návrat k ní je neuvěřitelně složitej."
"Odvykla sis, holt ne všechno je jako jízda na kole nebo plavání."
"Chci zase zpátky, teda jen částečně, ty zvyky, co jsem mívala dřív. Vak na zdi u postele, kde jsem měla všechny své důležité tajnůstky, umět předstírat, že postel je koráb, teda dvojpatrovka tomu sama dost pomáhala, luštit křížovky nebo sudoku po probuzení, umět vstávat s východem slunce a těšit se na nový den, představovat si věci, umět si hrát. Teď hraju jen tak na počítači, protože tam všechno, co si představím, dokážu vidět. S postavičkami je to jiný. Vždycky se budou usmívat, vždycky budou nehybný, plastový, mrtvý. Dokázala jsem jim dát duši a cítit ji z nich. Teď vše je jen materiální předmět bez významu."
"Podle tohohle dialogu usuzuju, že ti to hodně chybí. A co je teda tvojí výmluvou?"
"Škola. Půl týdne stráveného mimo domov. Nemám bezstarostnost. Bojím se. Už ani psát neumím, myslím vymyšlený příběhy, všechno mi hned připadá jako falešná věc."
"V tom tě chápu a nevím, jestli i na tohle mám radu. Jediná věc je prostě to zkusit."
"Já vím, možná jsem ani radu nechtěla, jen se vyzpovídat. Ale je fakt, že to úplně taky nepomůže."
"Vidíš tu tašku na skříni. Tak ji popadni, sundej ten obraz a pověz ji místo něj. To snad zvládneš. Naházej do něj křížovky a úkol je hotovej."
"Nepoužívej slovo úkol. Hned mi vyskočí škola a asi kvadrilion věcí, co musím udělat, a je mi zase špatně."
"Dobře. A pokud tě nebaví psát vymyšlený příběhy, nepiš je. Fikce jsou jen zlomeček všeho tvoření. Nemusí jít vůbec o psaní, vždyť hraješ i na hudební nástroje."
"No, spíš si tak trochu improvizuju. Nic víc. Nic, z čeho bych mohla být profesionál."
"Vždyť jseš profesionál sama na svůj život. Jen ty víš, jaký to je mít svůj koráb z postele, nikdo nemá stejný. Uspořádávání si pastelek na svý vlastní poličce. Silnej flashback, co?"
"Jo, ten moment nezapomenu. Ani na to, že byl naplněnej strachem."
"Jsi profesionál i na svůj vlastní nepořádek. Nikdo nerozhází věci stejným způsobem jako ty. A nikdo je ani stejným způsobem neuklidí. Nikdo nedělá stejně divný věci jako ty, a když už, tak aspoň ne stejným způsobem."
"To se sice poslouchá hezky, ale přece jen mi tam něco chybí."
"Myslím, že málokdo se cítí kompletní, abych pravdu řekla. To zvládli jen ti, co zná celý svět. A nemyslím tím celebrity."
"Já vím."
"Dobře, máš do zítra úk... malou výzvu, řekla bych. Napiš seznam deseti věcí, ve kterých jsi profesionál, prostě to, co nikdo nedělá a neumí dělat tak jako ty. Dnešní příklady se už nepočítají. Uvidíš, že jsi samostatná jednotka, co je svým způsobem odborník. A odnauč se spojovat si slovo profesionál s penězi. To pak se nedivím, že si připadáš nenaplněná. Nejen prací je člověk živ, nezapomínej na to."
"Beru na vědomí. A hned jsem si teď vzpomněla na ten malý zápisník, archívek jsme tomu říkali, kam jsme si psali hlášky a vystřihovali věci. Možná si budu muset jeden takový zavést znovu. Střežit si ho ve své tašce na zdi."
"Výborný nápad. Už se nemůžu dočkat toho seznamu. Mohla by to být hned první stránka archívku."
"Taky jsem na to zvědavá. Asi to tak i bude. Děkuji ti."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama